Standard FCI č. 287, ze dne 15. 9. 1989
Skupina I. (Plemena ovčácká, pastevecká a honácká (s výjimkou švýcarských salašnických psů)), sekce 2 (honáčtí psi)
Výklad zpracovala A.Daňková
Standard: Robustní, kompaktní, symetricky stavěný pracovní pes se schopností a ochotou splnit jakkoliv těžkou zadanou úlohu. Jeho kombinace hmotnosti, síly, vyváženosti a pevné svalnaté konstituce vede k výrazu velké bystrosti, síly a vytrvalosti. Každý sklon k těžkopádnosti nebo neduživosti je vážná vada.
Výklad: Pes musí být posuzován jako celek. Správná tělesná stavba je nedílnou součástí typu, stejně jako správná hlava. Oboje je podstatné, má-li být honácký pes v požadovaném standardu. Žádný pes není perfektní, jeden má výborně modelovanou hlavu, ale nedostatky v tělesné stavbě. Je to nedostatek v typu stejně jako u psa, který má perfektní tělo, ale vážné nedostatky ve stavbě hlavy. Lepší je pes, který se blíží ideálu v obou - hlavě i těle.
Standard: Jak naznačuje název plemene, jeho prvotní funkcí, ve které nemá konkurenci, je kontrola a přesuny dobytka jak v otevřených, tak i uzavřených prostorách. Vždy čilý, extrémně inteligentní, ostražitý, směný a spolehlivý, s bezpodmínečnou oddaností k povinnosti je ideálním psem.
Standard: Jeho věrnost a ochranné instinkty z něj dělají přirozeného ochránce dobytkáře, jeho stáda a majetku. Přes vrozenou podezřívavost k neznámým osobám musí být ovladatelný, zvláště ve výstavním kruhu. Na každý povahový nebo exteriérový rys cizí pracovnímu plemeni musí být hleděno jako na vážnou vadu.
Výklad: Honácký pes by měl být prezentován jako bystrý inteligentní pes, věrný a připravený bránit svého pána a jeho majetek, ale vždy ovladatelný. Špatné chování ve výstavním kruhu je neomluvitelné.
Standard: Silná hlava musí být v rovnováze s ostatními proporcemi psa a přiměřená jeho celkovému vzhledu. Široká mozkovna je mírně klenutá mezi ušima a zploštělá k mírnému, ale znatelnému stopu. Líce osvalené, ale ani ne hrubé nebo vystouplé. Spodní čelist silná, hluboká a dobře vyvinutá. Obličejová část široká v čele, dobře vyplněná pod očima, zužující se pozvolna do středně dlouhého silného čenichu. Hřbet nosu je rovnoběžný s temenem hlavy. Pysky přilehlé a čisté. Nosní houba černá.
Výklad: Široká mozkovna tvoří strukturu pro svaly hlavy. Pes je trochu silnější a široká lebka poskytuje větší sílu čelisti, než úzká. Mírný, ale znatelný stop je vyžadován pro případ, když je pes nakopnutý rozzuřenou krávou, kopyto se mihne kolem hlavy. Příliš vysoký stop, by mohl znamenat nebezpečí zasažení letícím kopytem. Následkem by bylo vážné (pokud ne smrtelné) zranění psa.
Silný, hluboký čenich střední délky, spolu s dobrou spodní čelistí je potřebný k plnění práce - řízení a otáčení dobytka štípáním do pat.
Obličejová část by měla být dobře vyplněná mezi očima a měla by se postupně zužovat k nosu. Nosní houba je černá bez ohledu na barvu psa. Síla obličejové partie s čistými liniemi umožňuje psovi silněji a lépe kousnout (štípnout). Přilehlé čisté pysky jsou žádoucí. Volné nebo svěšené pysky by mohly být prokousnuté vlastními zuby psa při práci . Takový pes je neužitečný pro práci s dobytkem. Hlava je kombinací několika důležitých částí. Jakákoli z nich může obsahovat dostatečné chyby k narušení celkového vzhledu. Správný typ hlavy je nezbytný.
Standard: Oválné, střední velikosti, ne vystupující nebo zapadlé, musí mít výraz čilosti a inteligence. Výstražný nebo podezřívavý záblesk v očích při setkání s neznámými tvory je charakteristický. Barva oka tmavohnědá.
Výklad: Čtyři ukazatele vyjádření: tvar, umístění v lebce, barva a velikost. Oči by měly být oválného tvaru, střední velikosti, tmavohnědé s zábleskem varování nebo nedůvěry či podezřívavosti. Oči jsou umístěné daleko od sebe a dávají psovi široký výraz. Vystupující oči, které často nacházíme u psů s příliš krátkým čenichem, jsou zranitelné kopancem nebo od vegetace.
Standard: Střední velikosti, přednost mají uši menší oproti větším. Široké u kořene, silné, vzpřímené a mírně zašpičatělé. Ne lžícovité nebo netopýří. Na lebce posazené daleko od sebe, vykloněné do stran, pohyblivé, pevně vzpřímené při vzrušení. Kůže na uších silná a uvnitř ucha dobře krytá srstí.
Výklad: Uši by měly být střední velikosti. Velké uši nejsou typické. Uši menší než je střední velikost mají přednost před velkými. Uši by měly být vzpřímené a umístěné široko od sebe na lebce umožňující psovi slyšet pískání nebo hlasové povely. Srst uvnitř uší zabraňuje vniknutí prachu a úlomků (kamínků aj.) do ucha a poškození sluchu.
Standard: Zuby zdravé, silné a pravidelné, nůžkový skus. Protože je od psa požadováno hnaní neposlušného skotu chytáním za hlezna a kousáním, jsou zdravé a silné zuby velmi důležité.
Výklad: Takový chrup nacházíme u většiny plemen, ale zde klademe důraz na sílu. Protože pes musí být výkonný v kousání do hlezen (štípání), chybné zuby nebo špatný skus (předkus, podkus nebo jiné) musí být penalizovány.
Standard: Výjimečně silný, svalnatý, střední délky, rozšiřující se k přechodu do trupu a bez laloků.
Výklad: Takto popsaný krk je důležitý k vyrovnanosti zbylé části těla psa, za předpokladu, že kostra je silná a osvalená. Celkový vzhled musí být kompaktní, silný, tvrdě pracující.
Standard: Lopatky silné, šikmé, svalnaté a dobře úhlené s ramenní kostí. Na kohoutku ne příliš u sebe. Silné s okrouhlými kostmi, rozšiřující se do tlapek. Rovné a paralelní při pohledu zpředu, zápěstí pohyblivá a mírně šikmá při pohledu z boku. Ačkoliv jsou plece svalnaté a nohy silné, přehnaně silné plece a těžká fronta jsou překážkou korektního pohybu a omezují pracovní schopnosti psa.
Výklad: Horní část končetiny by měla připojit lopatku v úhlu kolem 90°. Přispívá to ke snadnějšímu pohybu, potřebnému pro tvrdě pracujícího psa, který překonává dlouhé vzdálenosti a pracuje dlouhé hodiny. Při pohledu z jakéhokoli úhlu by měly být hrudní končetiny osvalené, čisté a silné. Při pohledu zpředu by měly být rovné, ale ze strany mohou ukazovat malý úhel k zápěstí. Velký úhel znamená volná, slabá zápěstí. Zápěstí, které je příliš otevřené - rovné je příčinou nesouladu a namáhání celé přední části těla. Při tvrdé práci, bude mít za následek bolestivost a pes se může zranit.
Standard: Délka trupu od výběžku prsní kosti v přímé linii k sedacím hrbolům je větší než výška v kohoutku , asi v poměru 10:9. Hřbetní linie vodorovná, hřbet silný s dobře klenutými žebry směřujícími vzad. Ne sudovitý hrudník. Hruď hluboká, svalnatá a mírně široká, bedra široká, silná a svalnatá s hlubokými slabinami. Trup je velmi kompaktní.
Výklad: Je to pes, který musí být schopen rychle se otočit (změnit směr) - kousnout, nebo uhnout mimo nebezpečí. Pes s příliš dlouhou zádí ztrácí schopnost se rychle uhnout. Nesprávná, šikmá horní linka je často spojována s nesprávným předním nebo zadním úhlením. Horní linie, jiná než rovná, ukazuje na nějaký anatomický nedostatek v zádi, která ztrácí sílu, vytrvalost a je slabou podporou svalstva psa.
Hluboká, široká, osvalená záď a hluboké boky by měly spojovat silné hrudní a pánevní končetiny. Hrudní končetiny, trup a pánevní končetiny by měly být spojené v celek, jejich kontinuita by neměla být narušena slabou páteřní strukturou a nebo připojením.
Hruď je prostorná pro lokty. Prostorný hrudník a žebra poskytují prostor pro zdravý vývoj srdce a plicní rozpínavosti. Příliš hluboký hrudník je chybou. Honácký pes bude kousat do hlezen a dávat si pozor na reakci zvířete tím, že se připlácnou k zemi, aby se vyhnuli kopnutí. Příliš hluboký hrudník se nabízí jako terč k odplácení kopyty.
Standard: Objemné, silné a svalnaté. Záď dlouhá a skloněná, stehna dlouhá, objemná a dobře vyvinutá. Dobře položená lýtka, hlezna silná, nízko nad zemí. Při pohledu ze zadu rovné a paralelní, ne příliš blízko nebo daleko od sebe postavené.
Výklad: Pánevní končetiny psovi řídící sílu. Slabé, úzké nebo zužující se pánevní končetiny ubírají sílu řídit a schopnost uhnout před nebezpečím. Lýtka by měla být dobře položená, aby dávala maximální „odpych“ a pohyblivost a mají za následek chůdovitý pohyb. Rovná hlezna, která jsou nízko položená jsou nezbytná pro dobrou stabilitu a schopnost rychle se rozběhnout nebo zastavit.
Standard: Měly by být oválné, prsty krátké, silné, dobře klenuté a sevřené k sobě. Polštářky pevné a objemné, drápy musí být krátké a silné.
Výklad: Úhledné, oválné tlapy jsou silné a funkčně správné. Polštářky by měly být silné (tlusté, objemné), aby tlumily nárazy a chránily tlapku. Pes se správnými tlapkami, který je přiměřeně cvičen na tvrdém povrchu si bude přirozeně obrušovat drápy. Ploché nebo jinak slabé tlapy se při tvrdé práci poraní a umožní, aby se prach a štěrk uložil mezi prsty, tenké polštářky se na tvrdém podkladu opotřebují. Pracovní pes s uvedenými nedostatky nedokáže pracovat tolik hodin, protože jeho tlapy mu nebudou oporou.
Standard: Poměrně nízko nasazený v prodloužení skloněné zádi, dosahuje přibližně k patám. Na konci může být nesen s velmi mírným zahnutím. Při pohybu nebo vzrušení může být zdvižen, ale za žádných podmínek nemá žádná část ocasu být nesena před kolmicí vedenou v místě kořene ocasu. Osrstěn jako kartáč.
Výklad: Ocas je pro psa při pohybu kormidlem. Ačkoli ocas má být přizvednutý při pohybu nebo když je pes vzrušený, nikdy by neměl být nesen nad pomyslnou kolmicí nakreslenou skrz kořen ocasu. Nasazení ocasu by mělo být nízko a v pokračující linii skloněné zádě, protože pes s příliš vysoce nasazeným ocasem ho zpravidla nosí nad úrovní zádě. Ocas by měl vypadat jako součást psa - ne jako něco, co je ke psu přilepeno. Délka ocasu by měla sahat přibližně k hleznu, osrstěn jako kartáč a lehce zatočen. Ocas, který je příliš dlouhý nebo postrádající kartáč má tendenci tvořit háček.
Standard: Pravidelný, volný, pružný a neúnavný. Pohyb hrudních končetin v souladu s mocným posunem pánevních. Schopnost rychlého a náhlého pohybu je stěžejní. Správný pohyb má nejvyšší důležitost a chůdovité nohy, přehnaně vyvinuté nebo ochablé plece, strmá lopatka, slabé lokty, zápěstí nebo tlapky, strmá, vbočená nebo vybočená hlezna jsou závažné vady. Při klusu se tlapky přibližují k podélné středové ose pohybu tím více, čím je pohyb rychlejší, ale v klidu mají stát kolmo k zemi.
Výklad: Pouze dobře utvářený honácký pes se může pohybovat popsaným způsobem. Pohyb (chůze) není, ve své podstatě, jen zdravost, ale je měřítkem či ukazatelem zdravosti. Správný pohyb není možný bez správné tělesné stavby. Když tělesná stavba není korektní, pohyb může odhalit chyby, které nejsou při statickém posuzování zřejmé. Po australském honáckém psu se vyžaduje práce na mnoho hodin, musí být proto schopen pohybovat se volně s minimem pohybu nahoru - dolů, pokrývajícím maximální množství země s minimální námahou.
Standard: Hladká, dvojího typu s krátkou hustou podsadou. Pesíky husté, rovné, pevné a přilehlé, takže je srst odolná vůči dešti. Na spodku těla a zadní straně nohou je srst delší a tvoří krátké kalhoty. Na hlavě včetně vnitřku uší a na přední straně nohou je srst krátká. Na krku je srst delší a hustší. Srst příliš dlouhá nebo příliš krátká je vadná. v průběhu dosahuje srst na těle délku 2,5 - 4 cm.
Výklad: Honácký pes je pracant za každého počasí. Dvojitá srst zajišťuje mimořádnou odolnost proti dešti a extrémním teplotám. Je-li krátká a hladká, je nepravděpodobné, aby se zachytila o vegetaci. Je-li srst hustá, pevná a přilehlá, poskytuje psovi ochranu poškrábání či poranění při práci.
Standard: Modrá - modrá, modře skvrnitá nebo modře tečkovaná, s nebo bez jiných skvrn. Povolené skvrny jsou černé, modré a žluté na hlavě. Pravidelně rozmístěné skvrny mají přednost. Žluté přední nohy, prsa, hrdlo, čelisti. Zadní nohy žluté na vnitřní straně stehen, zepředu žluté na lýtkách a celé žluté od pat dolů po prsty. Žlutá podsada je přípustná na těle, pokud není patrná skrz modrou krycí srst. Černé skvrny po těle nejsou žádoucí.
Červená - červeně tečkovaná po celém těle včetně podsady, která nikdy není bílá nebo krémová, s nebo bez barevných skvrn na hlavě. Pravidelné skvrny jsou žádoucí. Červené skvrny na těle jsou přípustné, ale ne žádoucí.
Výklad: Ve standardu z roku 1902 Kaleski upozornil na důležitost barvy jako znaku čistokrevného chovu. Pro honáky ženoucí na jatka měla barva praktický význam. Tmavší pes byl v noci téměř neviditelný a mohl kontrolovat stádo téměř nepozorovaně (nebyl vidět). Světleji zbarvený kartáč na ocase dával honákovi signál, kde pes je. Velmi světle zbarvení psi byli viditelnější pro dobytek ve dne i v noci. Proto bylo pravděpodobnější, že se proti nim rozběhne kráva nebo budou kopnuti.
Standard specifikuje celkem jasně požadavky na barvu plemene. Základní barva pro modré psy je černá. Základní barva pro červeně tečkované psy je červená.
Ačkoli bílá není ve standardu zmiňována, modré zbarvení je tvořeno více či méně černě nebo bíle zbarvenými pesíky. To dělá dojem modré barvy. Více bílých chlupů dělá modrou srst světlejší, méně dělá srst tmavší. Pokud je bílých chlupů hodně, vypadá pes bílý nebo je-li bílých chlupů opravdu málo, vypadá pes černý. Takové zbavení se považuje za nežádoucí. Modré nebo červené tečkování je tvořeno malými nepravidelně rozmístěnými skupinami bílých pesíků. Velikost skvrny je, jako obecné vodítko, o něco menších než 5 cent asi do velikosti 10 centu. Podle standardu je červené tečkování barvou pouze pro červené psy. Absence tečkování je nežádoucí stejně jako černé chlupy ukazující se skrze srst červených psů. Podsada červených psů musí být červená, ne bílá nebo smetanová.
Modré skvrny jsou tvořeny nepravidelnými plochami bílých chlupů delších než tečky rozmístěné více či méně rovnoměrně skrz krycí srst. Jako obecné vodítko slouží škála velikosti od 10 centu do asi 20 centu. Bílé plochy větší než tyto jsou považovány za špatné a jsou nepřijatelné.
Podsada modře zbarvených psů má být černá nebo tříslová. Je-li tříslová, nesmí pronikat skrz krycí srst. Pouze u skvrnitých psů bílé plochy mohou obsahovat malé množství bílé srsti v podsadě.
Povolená místa pro třískové znaky jsou u modrých psů přesně vymezeny standardem. Pálení se může lišit v odstínech od světlé pro velmi sytou barvu. Sytější pálení je lepší. Většina australských honáckých psů má na hlavě bílou hvězdu nebo pruh. Je to přijatelné nejen zde, ale je to považováno za znak plemene.
Bílá část na ocase by měla být v rovnováze se zbarvením těla. Bílá špička ocasu je u plemene běžná. Bílá srst na ocase je běžnější u stříkaných a skvrnitých psů.
Správné zbarvení má druhořadou důležitost za typem, rovnováhou a zdravostí.
Poznámka
Štěňata australského honáckého psa se rodí bílá pouze s černými nebo červenými znaky na hlavě a skvrnami na těle (pokud jsou). Úplné zbarvení se začíná objevovat kolem tří týdnů věku a rozvíjí se asi do šesti až osmi týdnů věku. Vybarvování srsti může pokračovat nebo se měnit až do dospělosti. Obecným pravidlem je, že psi mají tendenci s věkem tmavnout.
Naznačené důvody vyjádřené standardem, totiž že červení psi by měli být červeně tečkovaní, protože netečkovaní psi mohou vypadat velmi podobní dingovi. Jelikož dingem po dlouhou dobu honáci opovrhovali a stále je považován za škodnou, a zbarvení bylo a je podstatné pro ochranu pracujících červených australských honáckých psů, mohl by být omylem při zahlédnutí zastřelen.
Standard: Výška v kohoutku u psů má být 46 - 51 cm, u fen 43 - 48 cm.
Výklad: Standard přesně vymezuje výšku po psy i feny. Je tu pásmo 5 cm pro oba - psa i fenu a výška pod nebo nad žádoucí hranicí má být zodpovědně postihována.
Standard: Všechny odchylky od předešlého textu mají být považovány za vady a mají být posuzovány v souladu s jejich závažností.
Poznámka: Psi mají dvě normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí plně v šourku.
Dobře utvářený honácký pes je pes korektní tělesné stavby. Je to pes mírný, orientovaný směrem k maximálnímu pracovnímu využití bez výrazné fyzické námahy. Je to pes bez extrémů. Mnoho hrubých chyb dělá dojem rozdělení psa na části. Krátká ramenní kost je problém, který dělá psa vyššího v zádi než v kohoutku. Měkký hřbet také narušuje linii, kterou vidíme u psů, v těchto ohledech korektních.
Hrubost nebo jemnost v celkovém vzhledu
Špatná povaha, obzvláště s ohledem na citlivost psa k vedení
Vystupující nebo zapadlé oči
Lžícovité nebo netopýři uši
Chraplavost
Kravská nebo oblouková hlezna
Nezdravost, zvláště chůdovitá, zatížená nebo volná ramena, těžké fronty , rovné uložení ramenní kosti, slabé lokty, záprstí nebo tlapy
Příliš úzký nebo široký postoj pánevních končetin
Příliš dlouhá nebo krátká srst